Velké vystěhovatelství v 16. a 17. století z našich zemí kvůli jiné než katolické víře

        Tato kniha začíná hlavně v období 16. století, kdy ještě v našich zemích nedošlo k vedení matričních záznamů (i když sporadicky se nějaké matriky již v tomto období vedou) a v podstatě končí 17. století. Je v ní popsáno, jak lidé odcházeli ve velkém z území našich zemí do okolních zemí a potom dále do světa. A zde můžete najít odpověď na vaši otázku, kam se poděli vaši příbuzní, které nemůžete v matrikách najít. Možná vás to nasměruje do oblastí, kde se mohli po odchodu z našich zemí usadit a tam zkusit pohledat jejich potomky a tím se dostat k informacím o rozrodu, který vám chybí a nemůžete jej najít. Jednalo se o statisíce lidí, co tuto zem opustili.

     Samozřejmě je toto období spojeno i s přivandrovalci z celé Evropa ze strany šlechty co se zde začali usazovat. Tato šlechta sebou přiváděla rovněž své lidi a s toho zase vzniká problém pro ty, co jsou jejich potomky. Je zde otázka kde všude ten šlechtic působil (v kterých zemích) a odkud své lidi přivedl.

Čeští vystěhovalci
Autor Schulz, Ferdinand
Nakladatelské údaje V Praze: Nákladem spolku pro vydávání laciných knih českých, 1876, (Tiskem dra. Edvarda Grégra)
Typ dokumentu Kniha
Jazyk Čeština
Místo uložení Národní knihovna České republiky
Signatura: 54 G 000865/Roč.10. Č.6
Fyzický popis Rozsah: 128 s. ; nekvalitní a poškozená předloha; nekonzistence číslování stran;

Ukázka z knihy:

"... Roku 1651 tedy pokračovalo se s horlivostí velmi citelnou v utiskování a vypuzování nekatolíkův českých. Úřadníci královští, jichžto evangelické smýšlení se prozradilo, byli sesazeni; dětem takových rodičův odpíral se křest, nekatoličtí kmotři nepřipouštěli se a těmito způsoby zavdala se příčina k novému stěhování se z Čech. Do těchto dob spadá působení českého jesuity Kravařského, jenž se chlubil, že třicet tři tisíc nekatolíkův církvi papežské zjednal. 

     Roku 1655 vyšel opět nový rozkaz, v němž velmi rozhodně se pravilo, že protestanti v čechách se netrpí. Přímluvy cizích knížat, zvláště krále švédského, neprospěly zde zhola nic. Zejména města česká na hranicích slezských byla ještě r. 1650 plna protestantův, jakož nejlépe viděti jest na městu Liberci, kde se nařizovalo počítati katolíky. V letech 1621—55 nebylo žalostnější země v Evropě mimo Čechy; jesuiti zde prováděli svou vůli neobmezeně; národ byl hmotné uveden na mizinu a duševně zapadal vždy hloub v zatemnělost a tupost. Ještě v letech 1669, 1670 a 1671 stěhovalo se drahně evangelíkův z Čech do Sas a zvláště do Lužice, aby ušli nátiskům náboženským. Ano ještě r. 1683 a 1696 pracovalo se o vyhlazení luteránství v severních krajích českých. S menšími a delšími přestávkami trvalo pak pronásledování svobody svědomí v Čechách a tudíž také stěhování evangelíkův z Čech až do r. 1735. ... "

Ukázka úvodní stránky:

Knihu najdete na této adrese >>>